Čestné občanství ve stínu receptury
Znojemské zastupitelstvo na svém posledním zasedání udělilo
čestné občanství města
in memoriam Herbertu Felixovi. Tento slavný podnikatel
pocházel z rodiny znojemských okurkářů a jako Žid odešel v roce 1938
před nacisty do Švédska. Zde založil konzervárnu, ve které zpracovával kromě
jiné zeleniny i okurky a prodával je pod názvem Znojemské.
V roce 1943 ale podnikání opustil a odešel do Anglie, kde vstoupil do Československé zahraniční armády. Zúčastnil se vylodění spojenců v roce 1944 v Normandii a válečnou anabázi zakončil u Dunkerque jako vyšší důstojník.
Po válce pokračoval ve svých podnikatelských aktivitách ve Švédsku, později pak i v Rakousku, kde mu byl partnerem jeho bratranec Bruno Kreisky svého času také spolkový kancléř. Felix se stal mimořádně úspěšným podnikatelem a jeho stejnojmenná značka s populárním kocourem dosahovala obdobné slávy jako třeba Baťa.
Svou účastí v československé zahraniční armádě se ale osvědčil i jako člověk, a to přesto, že jeho mateřskou řečí jako v případě mnoha jiných židovských rodin byla němčina. To, že se po válce nevrátil do Československa, se ukázalo jako prozíravé. Čekaly by ho zde jen spory o rodinnou konzervárnu arizovanou v roce 1938 nacisty a nepřízeň režimu po roce 1948. Jmenování Felixe čestným občanem Znojma ale nebylo jednoznačné. Zpochybnili ho zastupitelé za KSČM a zejména jejich mladý bijec David Moučka s absurdním zdůvodněním, že Felix utekl s recepturou na znojemské okurky a tím ji vlastně zcizil Frutě. Argumentace na úrovni slabomyslnosti. Moravský jih z roku 1937 uvádí, že ve Znojmě a okolí bylo 43 větších zpracovatelů okurek. Hans Zuckriegl ve své knize Znaimer Gurke uvádí, že jich bylo dokonce přes 80. Každá okurkárna měla svojí vlastní recepturu, která se shodovala v několika základních kořeních a všichni šířili slávu Znojemských okurek. Konzervárna Znojmia vznikla až po roce 1945 (na Frutu byla přejmenována ještě později) spojením většiny okurkáren ve Znojmě ve stejnojmenném družstvu. Nálev, který dodával Znojemským okurkám vyráběným pod značkou Znojmia neopakovatelnou chuť, vznikl až v 50. letech.
Komunisté se nakonec hlasování zdrželi, podobně jako na konci 90. let, kdy zastupitelstvo již jednou projednávalo stejný návrh na udělení Čestného občanství H. Felixovi. Tehdy ho smetl se stolu jeden slušný místostarosta od sociálních demokratů s vyjádřením, že neví, co tak významného tento židovský podnikatel pro Znojmo vykonal. Zastupitel David Moučka ho nyní svou argumentací o zcizení receptury na Znojemské okurky ještě překonal. Na postoji zastupitelů KSČM zaráží ještě jedna skutečnost. Proti postavení kontroverzního památníku německým vojákům v Načeraticích se nepostavili, proti spravedlivému ocenění vlastence, protifašistického bojovníka a úspěšného podnikatele, který šířil slávu Znojemských okurek ve světě, ano.
V této souvislosti se přímo nabízí parafráze jedné hořké židovské anekdoty. V ní za socialismu oznámí židovskému uchazeči o místo, že sice splnil dokonale všechny předpoklady, ale nemohou ho přijmout, protože jeho sestra žije v USA. On na to suše opáčí, že pokud by chudák věděla, jaké mu tím způsobí problémy, raději by místo do Ameriky odešla do tý Osvětimi. Argumentace zastupitele Moučky má podobnou logiku. Podle ní měl zřejmě Herbert Felix s tou recepturou místo do Švédska jít raději taky do tý Osvětimi.