Znojemští okurkáři v letech 1918 – 1938
23. 4. 2007
První světová válka a rozpad Rakousko –Uherské
monarchie se promítl negativně na konzervárenství ve Znojmě, především
v pěstování a konzervování okurek. Rozmetal tradiční systém vztahů a
hodnot. Se vznikem samostatného Československa se situace pro konzerváře a
obchodníky zkomplikovala. Trh 50 milionů obyvatel monarchie rozdělily hranice,
administrativa a celní bariéry. Se změnou podmínek se znojemští okurkáři
naštěstí dokázali během pár roků vyrovnat a v letech 1924-25 byl
zaznamenán vrchol konjunktury produkce cca 30 milionů kg okurek z toho 18
milionů na vývoz. V dalších letech byly zaznamenány sezónní výkyvy dle
počasí a úrody. Většina okurek se vyvážela, a to jak konzervovaných, tak
zelených. Byly zavedeny pětiti litrové obaly jak ve skle tak v plechu. Tím
se šířila jejich známost ve světě. Noviny Moravský jih uvádějí v roce 1937
produkci 1 200 vagónů. Nad vším bdělo Grémium výrobců okurkových konzerv. To
tlačilo i na pěstitele k neustálému zušlechťování. V posledních
letech před válkou se začaly u konzumentů prosazovat okurky ve sladkokyselém
pikantním nálevu. Okurkářský průmysl tvořilo přes 43 podniků na Znojemsku, kde
bylo v sezóně zaměstnáno až 1 000 pracovníků. Velký úpadek okurkářství
začal s útěkem židovských konzervářů po připojení Znojma k Německé
říši a s arizací jejich konzerváren. Produkce za druhé světové války
dramaticky klesla a markantně se zhoršila i kvalita. Pěstování a konzervování
okurek zaznamenalo nový rozkvět až po válce v padesátých letech.