Znojmo, staré královské město s přemyslovským hradem nad Dyjí jako centrum údělného Přemyslovského knížectví, jehož knížata usilovala o vládu nad celým Českým knížectvím. Město s Národní kulturní památkou – Rotundou sv. Kateřiny, městskou památkovou rezervací, Louckým klášterem a další spoustou významných historických staveb a památek. Město, které dalo Českým zemím, Evropě i světu mnoho významných osobností. Město, které obohatilo kulturu o vynikající keramiku a víno, které se pilo na královském dvoře a dnes se pije na Pražském hradě, sídle presidenta. Město se starou bohatou historií srovnatelnou s Prahou. A přece dalo světu ještě něco : Znojemské okurky. Je bohužel smutnou a trpkou pravdou, kterou konstatuje ve své knize Die Znaimer Gurken – Znojemské okurky, Vrbovecký rodák Hans Zuckriegl, že přes světovou proslulost, je Znojemská okurka jen velmi málo zdokumentovaná. A nebojme se přiznat, že ve Znojmě, na Moravě a v Čechách toho o Znojemské okurce víme ještě méně než v sousedním Rakousku. Samozřejmě až na čestné výjimky. Rakousko může v tomto směru poděkovat Hansi Zuckrieglovi, že nás v tomto postavilo do situace, kdybychom se měli stydět. Hans Zuckriegel ve své knize odvedl práci, kterou by dnes již nikdo nebyl schopen udělat. Tím zachránil pro světové kulturní dědictví vědomosti, které by jinak byly navždy ztraceny. Zde zůstal i velký dluh Znojemského musea a města samotného i jeho představitelů, kteří se včele města za uplynulých více než 60 let vystřídali. Škoda, že pro Hanse Zuckriegla historie Znojemské okurky končí rokem 1945. Naštěstí neskončila. Žila dál. Sice v jiné podobě a dimenzi, často zneužívaná i politicky a ideologicky, ale žila. Občanské sdružení Znojemské okurky by chtělo při svých skromných možnostech za pomoci dalších nadšenců, Znojemského týdne a dalších médií přispět k tomu, aby se na Znojemské okurky nezapomnělo a vstaly znovu z popela jako bájný pták FÉNIX.

Zbyšek Dřevojan, předseda Občanského sdružení Znojemské okurky.