Opravdu záslužný počin se povedl Občanskému sdružení Znojemské okurky, když vydalo knihu Hanse Zuckriegla Znojemská okurka (čtenáři Znojemského týdne se s podstatnou částí z ní mohli seznámit s předstihem v našem seriálu).

Zuckriegl, který pocházel z vrbovecké rolnické rodiny, po válce odsunutý, je velmi pečlivým dokumentátorem všeho, co se znojemské okurky týká, a tak se čtenářům dostává do rukou jedinečný dokument. Ten mapuje zaniklý svět většinou německy mluvících zelinářů sídlících na úrodné nivě kolem řeky Dyje, kteří s velkou péčí až láskou hýčkají svá pole, která jim poskytují živobytí. Stesk nad tímto ztraceným rájem se jako tenká nit táhne celou Zuckrieglovou knihou. Historie znojemské okurky pro něj nekončí někdy po roce 2000, kdy zanikla Fruta a okurky se ve Znojmě přestali na komerční bázi dělat, ale už daleko dříve. Jako první morovou ránu pro znojemské okurky vidí Zuckriegl v rozpadu Rakousko-Uherska a s ním souvisejícímu drastickému zmenšení přirozeného odbytiště, druhou spatřuje v likvidaci židovských obchodníků s příchodem Hitlera a třetí definitivní ve vyhnání původního obyvatelstva, které na Znojemsku okurky pěstovalo, v letech 1945 - 46.

Čtenář musí mít na zřeteli tuto autorovu optiku, která nezapře hrdost německy mluvícího Jihomoravana na svůj kraj a jeho dělný lid i výčitku z jeho vyhnání. Tento poněkud jednostranný výklad je jedinou slabinou Zuckrieglova díla, ale zároveň může být i předností. Po letech líčení sudeťáků v absolutně negativní rovině se nabízí také jiný pohled. I když s označením sudetský Němec by asi sám Zuckriegel nesouhlasil. On sám důsledně pro označení Němců v tomto regionu používá slovo Jihomoravané (Südmährer).

Jinak je kniha napsána až s udivující důsledností. Vedle samotných dějin okurky, nechybí ani vzpomínky pamětníků, řada zajímavých statistických údajů, receptů a písní či pověstí vážících se ke znojemským okurkám. Dobrým nápadem byla barevná dvoustranna, která zobrazuje historické etikety okurek a dobové pohlednice.

Velký kus práce na knize odvedl mladý překladatel Pavel Smutný. Náročného textu, ve kterém na jedné straně nechybí dávno zapomenutá nářeční slova, která nezná ani běžný Rakušan či Němec, na druhé straně pak zcela odborné termíny a reálie, které už dnes málokdo zná. Smutný se překladu zhostil s neobvyklou vervou a pílí, klobouk dolů. Snad jenom u písní a průpovídek mohl místo věrného překladu zvolit poněkud volnější literární, ale to bychom už chtěli příliš.

Každopádně by tato kniha mohla zdobit knihovnu každého, kdo má rád tradice a cítí s produktem, se kterým Znojmo bylo spojováno po celém světě a možná ještě leckde je. Kniha se na pultech znojemských knihkupců objeví od úterý 11. prosince.