Dnes naposledy otevřeme pomyslné stránky kroniky historie konzervárenství na Znojemsku psané ve vzpomínkách Borise Volfa ze Znojma. S ním jsme se vrátili téměř o šedesát let zpět.

Vraťme se k hotovým jídlům. Do čeho se zavářela, na která se ještě pamatujete?

Každý tehdy jistě ochutnal lečo s moravskou klobásou. Mimo to se vyrábělo i tzv. zeleninové lečo, tam chyběla ta klobása, a pak bylo ještě zeleninové lečo s olejem. To bylo vlastně komplet hotové jídlo, do kterého si kupující koupil vlastní klobásu nebo přidal kus masa a dalo se to jíst. Vyráběl se i znojemský guláš, hovězí na divoko a jiná jídla. Jídla se zavařovala do skla a když náhodou nebylo, tak se do dávalo do plechovek, buď půlek nebo kilovek.

A vzpomenete si i na ceny výrobků?

Pokud jde o ceny, přesně si je nepamatuji, ale nebyly příliš vysoké a lidé rádi naše zboží nakupovali, někteří i ve velkém. Pokud se nemýlím, tak cena litrového leča byla kolem 12 až 13 korun.

Kolik vagonů hotových jídel se tehdy vyrábělo?

Ročně to bylo skoro 250 vagonů hotových jídel. Měli jsme čtyři, někdy šest linek, které zpracovávaly hotové výrobky. Leča jsme stihli za směnu vyrobit deset tisíc kusů, čili jeden vagon. Lečo byl výrobek, který putoval do celé republiky a nejvíce se u nás vyrábělo.

Myslíte si, že kdyby se dnes nabídly na trh ty výrobky, které jste dělali před čtyřiceti a více lety, že by je lidé kupovali?

Kdyby se zachovaly ceny, za které jsme to vyráběli, tak by zájem byl velký. Při dnešních cenách nevím, jestli by to lidé kupovali,. Spíš si myslím, že moc ne.

Vaše kariéra ve Znojmě skončila kdy a kam jste pak odešel?

Moje práce ve Znojmě skončila po prověrkách v roce 1970. Neprošel jsem a pak jsem nastoupil do Brna. A tam jsem skončil v roce 1990. To už jsem odcházel do důchodu.  

A co doma, i tam jste se chopil zavařování?

Nikdy jsem doma nepomáhal. Dodnes je mi vyčítáno, že jsem konzervář a že se o to nestarám. Držím se hesla „Kovářova kobyla ….“ (široký úsměv).

V konzervárenském průmyslu jste strávil celý svůj profesní život. Kdyby jste byl mladý a znovu se rozhodoval kam jít, šel by jste opět mezi hotová jídla a potažmo i sladkokyselý vzduch z okurkových nálevů?

Na té práce se mi líbilo to, že jsem vyráběl to, co lidé potřebovali a co jim chutnalo. Konzervařinu jsem si vybral i proto, že můj otec měl kamaráda, a to byl obchodník, který prodával jižní ovoce, a v Příměticích měl konzervárnu.Oba mi tvrdili, že to řemeslo má budoucnost.

Konzervárenství, jak se zdá, ale u nás v republice umírá na úbytě, souhlasíte s tím?