Zatímco ještě před několika roky v měsíci září jely výrobní linky a sterilizátory ve Znojmii naplno aby vyrobily co nejvíce Znojemských okurek v nezaměnitelném sladko-kyselém kořeněném nálevu, letos již třetím rokem konzervárna stojí a chátrá. Nevím zda se zakladatel pěstování okurek na Znojemsku Šebestián Freytak z Čepiroh, jinak opat Louckého kláštera obrací v hrobě spolu s prvními Znojemskými okurkáři, kteří okurky začali nakládat a později sterilovat. To opravdu nevím. Ale vím, že v úterý 20. září 2005 prodal licitátor realitní společnosti PROKONZULTA Mgr. Josef Machů celý výrobní areál Fruty v dražbě za 32 mil.korun. Areál koupila Znojemská stavební firma VHS plus a nedá se tudíž předpokládat, že by chtěla v areálu Znojmie pokračovat v konzervárenské výrobě. Historické kořeny v pěstování okurek na Znojemsku sahají až do začátku 16.století, kdy zmíněný Loucký opat dovezl z Indie planě rostoucí semena okurek a tím založil jejich pěstování. První zmínka o použití okurek v kuchyni pochází z r. 1628, kdy byla konzumována ve Znojmě při hostině Ferdinanda II. Okurkám se na Znojemsku od samého počátku díky klimatickým podmínkám neobyčejně dařilo. Časem vznikl problém, jak píší historici, jak při velké úrodě zachovat a prodloužit co nejvíce jejich trvanlivost. Začali se nakládat do soli a octa. Archivy vypovídají, že Tekle Heneschové bylo v r. 1863 uděleno živnostenské právo prodávat „kyselé okurky“. Tím nastala jejich nesmrtelnost. Tradici konzervování bude již bezmála 150 let a za celou dobu neztratila konzervovaná okurka nic ze své obliby, nejen na Moravě a v Čechách. Tak si naší předkové poradili co s vysokou nadúrodou, kterou Znojemská zahrada Moravy dávala. Kéž by si s produkcí naší země uměli poradit i současníci. Postupem času se kromě konzervování v nálevu začalo prosazovat i sterilování. Tak začala za Rakousko-Uherska a Československé republiky sláva a světový věhlas Znojemských okurek. Po zdecimování Znojemských okurkářů 2.světovou válkou a nacisty založili zbývající Znojemští okurkáři po válce družstvo Znojmia. Po únoru 1948 došlo ke znárodňování. V tomtéž roce pověřila tehdejší ministryně výživy ing.L. Jankovcová n.p. Biochema znárodněním všech potravinářských podniků v Čechách a na Moravě. Celý tento gigantický podnik dostává jméno Fruta, národní podnik. Tzv. Velká Fruta byla jen přechodným uspořádáním konzervárenského průmyslu. Po mnoha reorganizacích dostává 1.ledna 1966 definitivní uspořádání konzervárenská výroba i na Jižní Moravě. Je zastřešena koncernovým podnikem Fruta Brno, pod který patřil i závod Znojmia ve Znojmě. Ale již předtím byl v r. 1958 uveden do provozu nově vybudovaný závod Znojmia, který byl největším závodem k.p.Fruta. Byla to vlajková loď našeho konzervárenského průmyslu, protože patřil i k nejmodernějším konzervárnám v Evropě. Až do r. 1990 zaměstnával skoro 700 pracovníků. Historicky největšího objemu výroby okurek dosáhla Znojmia v r. 1970, kdy vyrobila 18 067 tun sterilovaných okurek. Od r. 1961 neklesla výroba sterilovaných okurek ani jeden rok pod 10 000 tun. Je nad možnosti jednoho novinového článku zaznamenat všechna významná data z historia Znojmie. Snad ještě bychom měli připomenout r. 1952 kdy byla ve Znojmii a zároveň i v Československu zavedena první přetlaková sterilace při teplotě nad 100°C. Dále vyrobení a zavedení do provozu prvního kontinuálního parního sterilizátoru v závodě Znojmia v r. 1968 a dokončení třídícího centra okurek v letech 1968-1970. Po velké společenské změně u nás po listopadu 1989 bylo v rámci privatizace vypracováno několik privatizačních projektů na Znojmii, která se osamostatnila na akciovou společnost. Nakonec byla Znojmia privatizovaná ve 2.vlně kuponové privatizace v r. 1994-95. FNM předal a.s. Znojmia novým akcionářům v květnu 1995 se schodkem v hospodaření cca 120 mil Kč. Znojmia tak jako většina konzerváren u nás těžce doplatila na špatnou hospodářskou politiku ministra Vladimíra Dlouhého a Josefa Luxe. Přesto se podařilo provést v letech 1997-98 restrukturalizaci a transformaci a došlo k zásadnímu oživení výroby ve Znojmii. Výroba sterilovaných okurek se opět přiblížila magickému číslu 10 000 tun za rok. Znojmia se začala vracet do vyklizených pozic na trzích. Další tragický zlom nastal v životě Znojmie v r. 2000 s příchodem ing.Jana Halouzky, ing. Antonína Žišky a ing.Aloise Dvořáka do vedení společnosti. Na základě jejich rozhodnutí a z příkazu ředitele Znojmie Mgr. Jiřího Moravce přestala Znojmia splácet úvěry bankám a toto vedení společnosti začalo spekulovat s trpělivostí bank. První ztratila trpělivost Komerční banka a podala v listopadu 2001 návrh na konkurz Znojmie. Od podání tohoto návrhu začali výše zmínění pánové Frutu bezohledně tunelovat. Začali vyvádět všechna aktiva, která šlo, ať již ve formě výrobků, transakcemi s pohledávkami, prodejem výrobního a technologického zařízení atd. Vše vyvrcholilo vkladem v podstatě všech nemovitostí a pozemků do svého rychle založeného družstva Mobility Zn. Vklad v účetní hodnotě 42 mil. korun podepsal a dal na Katastrální úřad ing.Jan Halouzka. Za těchto 42 mil. získal ing. J. Halouzka pro Frutu podíl v družstvu Mobility Zn v hodnotě 20 000, Kč. Tím se zařadil mezi elitu tunelářů. V té době došlo ke zcizení všech výrobních linek, propuštění zaměstnanců bez odstupného a k naprosté devastaci výrobních hal, budov a areálu. Vše protiprávně a v rozporu se zákonem. Relativně skromný byl Mgr. Jiří Moravec, člen KSČ a KSČM, který se jenom snažil přiživit při senátních volbách na image Znojemských okurek, když na podzim r.2002 ohlašoval výrobní rekordy aby půl roku na to na jaře 2003 vyzýval k prohlášení konkurzu na Znojmii. Zřejmě nebyl spokojen s výší svého honoráře za soudružské služby, které svým bývalým partajním kolegům poskytl. 25. září byl na Frutu (dříve Znojmia Trade Mark ) prohlášen konkurz. V letech 2001-2002 bylo v kauze Fruta podáno několik trestních oznámení a to jmenovitě i na ing. Jana Halouzky, ing. Antonína Žišky a ing.Aloise Dvořáka. Nad celým vyšetřováním je mnoho otazníků a nezodpovězených otázek. Vyšetřování se vleče již 3 roky. Hlavním vyšetřovatelem celého případu je Mgr. Bohuslav Spáčal. Tento policista byl až do rozpuštění StB v únoru 1990 příslušníkem expozitury StB ve Znojmě. Po jejím rozpuštění přešel ?????? k polici ČR na pozici kriminalisty oddělení ekonomické kriminality. Vůdčí osobností (mozkem) tunelářů Znojmie a jejich dalších kriminálních aktivit je ing.Antonín Žiška, který figuruje v seznamech StB jako její spolupracovník v kategorii Důvěrník, reg. č. 35 345, krycí jméno „Dravec“. Viz, Cibulkovy seznamy www.cibulka.com. Jeho svazek není v archivech ministerstva vnitra k dispozici protože byl jako „živý“ předán Bezpečnostní Informační službě (BIS). To s největší pravděpodobností říká, že tento Dravec spolupracoval s StB i při událostech v listopadu 1989 a po něm. Po rozpuštění StB ho převzala ?? BIS, se kterou spolupracuje dodnes. Režimy přicházejí a odcházejí jak říká klasik, agenturní sítě zůstávají. Na tom není nic tak neobvyklého až na to, že tajné služby využívají ve svůj prospěch tyto pochybné živly. Nikoliv naopak aby oni si svojí spoluprací s tajnou službou zajišťovali svojí beztrestnost při páchání trestné činnosti. V jeho případě se jedná o hodně závažnou a rozsáhlou trestnou činnost. Další zajímavou okolností, která lecos napovídá je skutečnost, že těmto tunelářům poskytuje právní služby Mgr. Jan Řezáčová, dcera posledního náčelníka expozitury StB ve Znojmě, Mgr. Františka Řezáče, kterého současně zaměstnává jako právníka ve své advokátní kanceláři. Další zajímavou okolností je, že jim poskytoval právní poradenství i JUDr. Pavel Kolacia, bývalý vedoucí Okresní prokuratury ve Znojmě, který expozituru StB ve Znojmě dozoroval. Učebnice kriminalistiky říkají, že v kriminalistice není nic náhodného a tak kruh se uzavírá. Přičteme-li k tomu, že na dlouholetém vyšetřování vytunelované Fruty, zatím bez konkrétního výsledku v celkem jednoduché kauze, nevidí nic závadného ani Okresní státní zástupkyně JUDr. Lenka Peroutková, která nevidí nic závadného ani na vytunelovaném JZD Citonice a okradení bývalých družstevníků, která nevidí nic závadného ani na vytunelovaných Městských jatkách, Znojemských mlékárnách a dalších družstev a podniků, máme přesný obraz doby a země v malém jako na talíři. Znojemské okurky a značka Znojmia mají v sobě obrovský ekonomický a obchodní potenciál, který je připraven k novému rozletu jako bájný pták Fénix. Někteří potenciální investoři čekají jen jak dopadnou známkoprávní spory, které nejsou doposud pravomocně ukončeny. Velice smutná je i skutečnost, že se v celé záležitosti odmítlo angažovat město a starosta. Slávu Znojmu daly okurky. Každé jiné město na světě by si to jinak ohlídalo. Znojmo dává peníze a ne malé raději do hokeje i když mu tam nepatří ani jedna akcie. Za posledních 6 let dalo do hokeje více než 70 mil. Kč. Nezdolní optimisté věří, že se výroba okurek do Znojma vrátí, a že to nebude trvat ani tak dlouho.