Doslov a rozloučení

Znojemská okurka už sice neexistuje, avšak proto ještě okurka nevymřela. Budou ji v mnoha zemích nadále kultivovat a stále ji bude ještě jako dříve možné nalézt v podobě čerstvé okurky či konzervy na trzích, v obchodech se zeleninou a s potravinami. Existuje dokonce více odrůd, než bylo kdy předtím, po celém světě však ještě stále pracují stovky biologů a chemiků na tom, aby vypěstovali nové odrůdy, které budou především odolné proti různým chorobám. Zvláštní charakter znojemské okurky s její typickou chutí je dávno zapomenut. Nemáme možnost srovnání, neboť tato typická chuť nemohla být konzervována, a lidi, kteří kdysi okurku vypěstovali, okyselili, okořenili a vychutnávali si ji, nechalo kolo života, jež je na krátkou dobu vyzdvihlo z hlubin kosmu, aby mohli pohledět na zázrak stvoření, znovu sklouznout ve věčné proměně forem života do oceánu nekonečna. Náboženství a fyzika nás utěšují tím, že vše, co jednou bylo, také zůstává, mění se, ale nikdy se nerozpouští v nicotu. Život je pohyb a změna. Tvorům, kteří z něj povstali, nezbývá jiná volba, než se přizpůsobit nebo zaniknout. Člověk okurku odtrhl od jejích předků, a bez jeho péče, ošetřování a pomoci by rychle zplaněla. Tímto přizpůsobením by však ztratila zájem lidí, nenašla by místo na kulturní půdě rolníků a v našich končinách by rychle vymřela. To je případ znojemské okurky.

Mnohé z toho, co se v této knize píše o znojemské okurce, platí také pro většinu dnes ještě polním způsobem pěstovaných druhů okurky. Jen její typická chuť zůstává nedostižná. Ale to už dnes nikoho nezajímá. Očekávání, jež se dnes vážou k okurce, se změnila. U znojemské okurky se při její přípravě a konzervaci dbalo na to, aby se zachovaly a vyváženým kořeněním podpořily její přirozené chuťové vlastnosti. S natolik silným kořeněním, jež potlačilo specifickou chuť okurky, se bylo možno vzácně setkat jen tam, kam znojemská delikatesní okurka nepronikla. Všeobecně se ale obratným kuchařům a zpracovatelům okurek podařilo tuto levnou plodinu, jež má chuťově neutrální vlastnosti, využít k přípravě vynikající pokrmů a ochutit ji aromatickými nálevy. Přirozená chuť okurky je takřka nežádoucí. Blanšírováním (krátká tepelná úprava potravin, jež odbourává enzymy, které by způsobovaly nežádoucí změny chuti a barvy) a tepelnou sterilizací získal na významu kořeněný nálev, jenž okurku prostupuje a překrývá všechny přirozené chuťové nuance. To umožňuje takovou úpravu okurky, jež jí zaručuje konstantní kvalitu a chuť.

I kdyby obsažené látky, pěstování, použití a konzervování polní okurky zůstaly na přibližně stejné úrovni, okurka se stejně nikdy neobejde bez lidské péče. Tvůrčí potenciál člověka bude nacházet svůj výraz ve stále nových receptech na přípravu pokrmů s okurkami, v nově vyšlechtěných odrůdách a ve vytrvalém úsilí o další zdokonalování konzervace okurek.

V hodině rozloučení stoupá z neproniknutelných hlubin našich srdcí palčivá bolest z odloučení od dětských dnů. Jako ve filmu vidíme dětské sny dorůstat k ideálům mládí, které pak byly ubity prací, útrapami a přeludem kariéry. Tyto obrazy se ale vždy znovu zpřítomňují před smrtí. Naše jižní Morava zchudla. Mnoho domů zpustlo. Když jdeme přes naše pole, hledí na nás mrtvýma očima. Okurková víla již více nesestupuje z nebe na zem. Utekli odtud šotci, diblíci, skřítci a divocí lesní duchové. Naše okurka zde dokonala. Na této zemi již nespočívá požehnání. Dej, Bože, aby se ve věčné proměně života také naše jižní Morava znovu stala tím, čím kdysi byla, rájem v srdci Evropy.