Okurka ve verši

 

Joachim Blösl (1884-1949)

(tento autor mj. sestavil knihu jihomoravské německé lidové slovesnosti „Südmährens Dichter und Säger. Eine Erntlese“ – „Jihomoravští básníci. Výbor z literární žatvy“, která byla vydána roce 1925 v Mikulově – pozn. překladatele)

Chvála znojemské okurky
Od trauznického Kamenného moře
daleko za dobšický jez
se kdysi rozprostíraly širé vody,
jež zbyly po křídovém moři.

Avšak v mohutné tůni
řádili děsiví netvoři:
obří příšery praještěrů,
jež známe už ze Scheffelových* básní.

Slunili se líně na břehu,
ale většinou hodovali,
až žerouce a přežvykujíce
vyhubili téměř celou floru a faunu.

Velkému hladu odpovídalo i trávení:
dříve či později museli
vykonat onu diskrétní potřebu,
a činili tak pohotově, jako automat.

Pánbůh to viděl a smál se:
„Tam dole bude kvalitní humus.
U čerta, jak rád bych tady po letech
chtěl pěstovat okurky.“
 
Výrok se naplnil:
na tak pohnojeném poli
se ještě dnes výtečně daří
nejjemnějším okurkám na světě!

Konkurence se může marně namáhat,
ale nikdy nedosáhne takových úspěchů.
Chybí jí totiž právě výměšky
ichtyosaurů a plesiosaurů.

Můžeme proto hrdě oznámit:
živena výkaly praještěrů,
roste koruna okurek jedině
v Thayaboden u Znojma.

(*Josef Viktor von Scheffel (1826-86), německý spisovatel a básník, mj. autor historického románu „Eckhart“; pro časopis „Fliegende Blätter“ vytvořil proslulé postavičky prototypů šosáctví Biedermana a Bummelmaiera – pozn. Překladatele)

Píseň o znojemské okurce
Jiní básníci ať velebí
růže, lilie, jarní květy –
mně dnes má Múza nabízí
něco zcela zvláštního!

Okurko, tobě, již nikdo neopěvoval,
kéž zazní můj chvalozpěv;
Múzo, pomoz mi přenést
její půvaby do nejkrásnějších veršů!

Perlo našeho Thayaboden!
Šťávou se dmoucí, a přece celou zvrásněnou,
vidím tě, ó spanilá Okurko,
vždy s radostným úsměvem!

A ona se nechá tak pokorně
připravit s octem;
a pak později – ó, bohové! –
přichází čas kyselých okurek!

Viděli jste už v pikantním nálevu
se vznášející malé znojemské okurky
a mezi nimi slanečka
obklopeného kořením?

Ano, kdo tento recept vymyslel,
byl určitě velkým mistrem,
neboť ničí zlého ducha,
jež se zove, tuším, kocovinou…

Ale: nejkrásnější ze všech okurek
lze spatřit vždy u plné sklenice:
totiž můj vlastní, tlustý,
tmavočervený pijácký nos.

Caligula 1924
Znaimer Wochenblatt (Znojemský týdeník)

Korunovaná okurka
Ve vínu můžeš nalézt
olympský požitek.
V patách ho však následuje zarmouceně kocour,
protože ho musí následovat.

A kdo vyléčí každou kocovinu?
Nuže, vy už to víte!
Je to znojemská okurka!
A jí náleží koruna.