Poznámka k českému vydání

Vydání českého překladu Zuckrieglovy knihy si neklade za cíl korigovat či objektivizovat některé autorovy náhledy a názory, spíše se snaží přiblížit myšlení autora a jeho krajanů a pochopit je v dějinném kontextu. Příkladem takového značně subjektivního pohledu může být názor na období po roce 1918, kdy došlo k rozpadu monarchie, odtržení oblastí jižní Moravy, v nichž po staletí žili německy hovořící obyvatelé, a jejich připojení k Československu. Již období první československé republiky totiž Zuckriegl hodnotí jako počátek pádu znojemské okurky. Podobně by se dalo polemizovat s pozitivním hodnocením situace rolníků za druhé světové války oproti období první republiky, které však lze z pohledu životních zájmů malých a středních zemědělců snad do jisté míry pochopit. Pro autorův pohled na dějiny znojemské okurky jako na uzavřenou historickou kapitolu je příznačné časté užívání minulého času (např. na počátku příběhu Hroznová koza na okurkovém poli, kde jsou stavba a růst okurkové rostliny popisovány jako minulost).

Z literárního hlediska se Zuckrieglova kniha vyznačuje stylistickou a žánrovou vrstevnatostí, jež se rozprostírá od specifik odborného textu až k ryze prozaickým a poetickým útvarům. Německý dialekt, v němž je zachycena především značná část písňových a prozaických textů sedmé kapitoly knihy, oplývá neobyčejně bohatou slovní zásobou, která má výrazy pro nejrůznější nuance lidského života, ročních období, zemědělských a jiných prací a přírodních jevů. Typologicky se německý dialekt, jímž se na Znojemsku hovořilo, řadí k severní části dolnorakouského jazykového okruhu, v mnoha ohledech se však vyznačuje zcela specifickými rysy. U veršovaných útvarů zmiňované sedmé kapitoly jsem s ohledem na co nejpřesnější vyjádření jejich obsahu volil formu prozaického překladu. Řada těchto poetických hříček užívá jadrné slovní zásoby, podobně znějících slov či jejich víceznačného významu, což je mnohdy nepřeložitelné (např. Miade = únava, Muida = matka).

Snažil jsem se vyvarovat zařazování nadbytečných komentářů do textu. Pouze tam, kde to vyžaduje správné porozumění jeho obsahu, jsem přímo do něj doplnil stručné vysvětlující poznámky. Samozřejmostí bylo doplnění ekvivalentních českých forem německých místních názvů. U některých speciálních termínů, pro něž není v češtině přímý ekvivalent, je podáno potřebné vysvětlení. Ostatní významová objasnění jsou uvedena ve slovníku, který je součástí šesté kapitoly a jenž jsem doplnil tak, aby byl užitečný i pro českého čtenáře.

Poděkování za neocenitelnou pomoc při objasnění některých dialektových výrazů patří manželům Waltraud a Walteru Krennovým (Braunau am Inn, Rakousko).

Jak prokazuje bohatství shromážděného faktografického materiálu i poutavý styl Zuckrieglova psaní, jenž se mnohdy odpoutává k takřka básnicky metaforickému vzletu (srov. třeba některé pasáže v části Doslov a rozloučení), autor se zcela jistě svým širokým rozhledem vymykal průměrným rolníků ve svém okolí. O šíři autorova záběru, jeho metodičnosti a komplexnosti ostatně svědčí i další Zuckrieglovy publikace, jež jsou výsledkem jeho celoživotní práce. Jednotlivé knihy věnoval mj. dějinám rodného Vrbovce (Urbau), historii jihomoravského vinařství a vlastivědné dokumentaci oblasti Podyjí. Zvláštní obdiv si zaslouží jeho obsáhlé lexikografické zpracování jihomoravského dialektu.

Můžeme jen litovat, že se autor, který zemřel v roce 2001 ve Vídni, nedožil vydání překladu své knihy v zemi, jíž srdcem i prací zůstal věrný po celý život.

Pavel Smutný